Soucit mívá různou podobu a můžeme jej projevit druhé osobě nebo naopak soucit může projevit někdo nám. Ať už se jedná o soucit směrem k našim nejbližším, kolegům nebo třeba osobě, se kterou se setkáme při cestě vlakem, abychom ovšem mohli hovořit o soucitu, musíme si nejprve všimnout, že druhý člověk má nějaké potíže či bolest, snažíme se do něj vcítit a porozumět mu. A v konečné fázi mu naše porozumění a soucit dáme najevo a ukážeme mu, že máme upřímnou tendenci mu pomoci. Třeba tím, že tam s ním a jeho pocity prostě jsme, akceptujeme je takové, jaké jsou, nebo ho třeba obejmeme. Po projevení našeho soucitu se druhé osobě většinou více či méně uleví. A nás samotné zaplaví hřejivý pocit z pomoci druhému.

Pozor na lítost

Úskalím je, že ve chvíli, kdy nemáme dobyté „vlastní baterky”, nemáme energii ani na soucit a místo něj projevujeme lítost. Určitě si vybavíte momenty, kdy vám druhý říká, hlavně mě nelituj. V tomto případě se od pocitů trpícího totiž distancujeme a nechceme jej pochopit. Druhý navíc může mít pocit, že k němu vystupujeme i z pozice moci a celková situace vyznívá negativně.

Dopřejte soucit i sami sobě

My lidé jsme tvorové společenští, a je proto zcela přirozené, že lidem ve svém okolí projevujeme soucit a pochopení. Někdy z naší strany může mít podobu rozhovoru, jindy stačí jen druhého člověka obejmout a být s ním v přítomném okamžiku. Ať už ovšem projevujeme soucit jakkoliv, nesmíme zapomínat na sebe. V opačném případě budeme poskytovat soucit druhým na úkor naší vlastní emoční pohody a energie. Tzv. sebesoucit je dobré si dopřát obzvláště ve chvílích, kdy trpíme, máme pocit, že selháváme nebo nejsme dost dobří. Bohužel ale místo sebesoucitu mnoho lidí svou bolest ignoruje nebo se za ni ještě více kritizuje.

Pokud projevujete soucit pouze druhým a sami sobě ho odpíráte, tak jej poté můžete vyhledávát externě. A v případě, že jej neobdržíte, dostavují se pocity utrpení. Vnímání těchto souvislostí je obzvlášť důležité pro lidi vykonávající pomáhající profese. U nich je totiž projevování soucitu na denní bázi.

Důležité je si proto uvědomit a akceptovat vlastní pocity. Minimum, které pro sebe můžete udělat je, zeptat se sám sebe, jak se cítím a svůj pocit akceptovat. Třeba tím, že mu dáte chvíli pozornosti.

Praktické cvičení

Následující krátké cvičení můžete praktikovat ve chvíli, kdy se necítíte dobře a potřebujete soucit. Můžete si najít klidné a bezpečné místo, ale zároveň cvičení můžete použít i ve chvíli, kdy se kam schovat nemáte. Odpovězte si na následující otázky:

Co se vám teď v tuhle situaci děje? Popište si ji.

Odpověď…………………

Jak se cítíte? Řekněte si ohledně pocitů pravdu, máte strach, bojíte se opuštění, cítíte se bezmocní…?

Odpověď…………………

Uvědomte si, že jste člověk a že ve vaší situaci zcela přirozené se takto cítit. Řekněte to sami sobě.

Zeptejte se svého pocitu, co od vás teď potřebuje?

Odpověď…………………

Ve které části těla cítíte napětí? Dotkněte se jí. Dýchejte a chvíli se na ten dech soustřeďte. Můžete se i obejmout.

Odpověď…………………

Co v tuhle chvíli sami od sebe potřebujete?

Odpověď…………………

Dejte si najevo, že tam pro sebe teď jste. Můžete si například říci: „Jsem tu s tebou a tvými pocity, nikam nejdu, spolu to zvládneme.”

Soucit je praxe dobré vůle, ne dobrých pocitů. Důležité je si uvědomit, že praktikovat sebesoucit znamená, že vnímáte veškeré své pocity. Tedy jak ty příjemné, tak ty nepříjemné. Snažíte se vnímat, jak se cítíte, jste pro sebe chápající oporou. A jste ochotni své pocity upřímně procítit.

Tip na hru, kterou můžete hrát jak v páru, tak sami a kde je hlavním tématem právě soucit: Peřina, “obejmu tě”.

Informace a praktická cvičení neslouží jako náhrada odborné lékařské péče, jsou informativního charakteru a vychází z mých zkušeností. Vaši zpětnou vazbu můžete zasílat na info@katerinalubasova.cz.