Zvědavost. To byl hlavní impuls, který mě přiměl koučink s Katkou zkusit. Do té doby jsem měla celkem jednoduchou představu o tom, jak by asi takové koučování mohlo vypadat, ale nelákalo mě to zkusit. Připadalo mi, že s kouči se roztrhl pytel a žádný ve mně nevzbuzoval důvěru. V tomhle případě ale zvědavý hlásek zavolal o pozornost a já cítila, že tudy možná vede cesta z mé momentální situace.
Měla jsem krátce po založení vlastní živnosti, a ještě plná dojmů ze všeho nového jsem zároveň čelila strachům, které s takovou změnou přirozeně přicházejí: občas mě přepadala paralýza z množství možností, kam podnikání směřovat a z tíhy zodpovědnosti. Svazoval mě nedostatek sebedůvěry, jestli to všechno zvládnu. Do toho nějaké nepříjemné osobní záležitosti a výsledkem byla parádní emoční horská dráha.
V mysli jsem viděla obrysy toho, kam se asi chci ubírat, ale chyběly mi praktické kroky. A především – to, co mě na podnikání nejvíc lákalo, svoboda organizovat si činnost a čas po svém, najednou vyjevilo svou druhou stránku – že nějaký řád a systém je přece jen potřeba. Tomu jsem se vnitřně usilovně bránila, i když jsem věděla, že to takhle dál dlouho nepůjde.
Od koučinku jsem neměla žádná velká očekávání, šla jsem do toho vedená zvědavostí a důvěrou, že mi teď možná „někdo“ pomůže. Sama jsem tehdy začínala s poskytováním poradenství a Bachovými esencemi, když jsem si uvědomila paradox pomáhajících profesí – ta všeobecná tendence předpokládat, že lidé, co pomáhají ostatním, jsou zcela soběstační i v pomoci sobě samým. A že je to nesmysl.
Už po prvním online setkání jsem věděla, že tohle půjde. Že mám naproti sobě bytost, které můžu důvěřovat. A věci se daly do pohybu: s každým setkáním jsem vnímala, jak se moje cesta postupně odkrývá, a hlavně že vím, jaké kroky na ní podniknu. Uvědomila jsem si také, jak moc jsou pro mě důležité osobní mezilidské vztahy, a jak se velkou měrou promítají i do mé pracovní činnosti. Začala jsem vnímat vlastní život v jeho celistvosti a propojenosti.
Zaměřila jsem se díky tomu na kvalitu vztahů s lidmi, s nimiž přicházím do kontaktu. Odvážila jsem se více se otevřít blízkým lidem a těšit se ze sdílení, protože už vím, že to potřebuji, abych se cítila dobře.
Pochopila jsem, jak obrovskou sílu má pouhé vědomí, že na něco nejsem úplně sama. Že existuje bezpečný prostor, kde si i já můžu dovolit se otevřít a sdílet svoje niterné starosti i radosti, když potřebuji. To se promítlo i do mé potřeby pravidelně prožívat 100% aktivně využitý čas sama pro sebe, ať už v rámci koučinku, nebo sama.
Zjistila jsem, že ne všechno si zvládnu srovnat „za pochodu“. Že mi pomáhá začlenit do svého života chvíle, kdy se nějakému tématu skutečně věnuji plnou pozorností, dám průchod všem myšlenkám, emocím i případným obavám, které se s tím pojí, a poté mohu danou záležitost nahlédnout z více úhlů a nasměrovat se dál.
Nyní tak používám nástroje, které jsou pro mě funkční a pomáhají mi organizovat si lépe čas i činnosti, být si vědoma hodnoty své práce, a vše, co dělám, udržovat z dlouhodobého hlediska v duchu radosti. Hlídám si, jestli zhruba vím, kam jdu, a jestli jsem s tím spokojená. S tím souvisí i dovednost reflektovat svoje úspěchy, kterou jsem díky Katce rozvinula.
Každý den teď prožívám daleko přítomněji, ale zároveň si udržuji nadhled nad tím, čím jsem prošla, procházím a kam směřuji ve větším měřítku. Díky tomu vím, že vše je v mých rukou, a že činy dneška se promítnou do mé budoucnosti.
Čeho si na našich setkáních vážím asi úplně nejvíce je, že jsem se díky nim naučila přijmout to, co jsem dávno věděla: všechny odpovědi najdu ve svém nitru, pokud si věnuji dostatek důvěry, času, trpělivosti a lásky. Toto poznání se promítá do všech oblastí mého života a považuji ho za klíč ke svobodě.
Netvrdím, že od té doby se neobjevují slabší období. Vím ale, že jsem propojila svoje schopnosti a dary tak, abych dokázala taková období ustát. Abych neztrácela nadhled. Abych to, co dokážu přirozeně předávat ostatním, dokázala dávat i sobě. A v tom vnímám největší přínos práce s lidmi, když se dělá dobře.
Mgr. Andrea K.