Na tuto hru jsem se těšila. Už jak název napovídá, můžeme o ni s trochou nadsázky říct, že se jedná o “tulící hru”. Je zde větší množství úkolů, kde se pár objímá 🙂 Myslím, že tato hra dokáže i rozhádané dvojice dát dohromady a dvojice, které jsou na začátku vztahu se mohou díky ní lépe poznat. Určitě je pozitivní i pro každého z páru zvlášť. Člověk se aspoň na chvíli pozastaví nad svým životem a uvědomuje si věci, které přicházejí a zase odcházejí. Případně, jestli nemůže ve svém životě nebo přímo na sobě změnit něco k lepšímu.

Hráčka Peřiny

Hrou jsem nadšená, oba jsme si uvědomili, že díky těm otázkám jsme se dostali do rozhovorů, o kterých se třeba běžně nebavíme... Myslím si, že tyto hry nám mohou pomoci si uvědomit některé emoce - tím, že je máme vyjádřit, popsat, pojmenovat, ale taky (pokud se hry hrají v páru) hry mohou sblížit ty dva lidi, protože dotyčný odpovídá na otázky a vyjadřuje (doslova obnažuje) svůj úhel pohledu, své pocity, své emoce, své stanovisko a druhý ho i po letech může vnímat jinak, než původně odhadoval. A co vidím jako nejdůležitější - že ti dva hrají SPOLU, tráví čas společně, vnímají jeden druhého, naslouchají si, přemýšlejí, jak odpověď vyjádřit, napsat, říct,... Každý čas trávený společně je pro pár přínosem...když je to čas bez mobilu, počítače, tabletu, televize,... Myslím, že kdo je otevřený tomu, pracovat na sobě, vylepšovat si své "uvědomování si" sebe sama, svých emocí, vnímání a pochopení toho druhého, zlepšovat tu tolik dneska potřebnou schopnost empatie, mohou mu v tom hry rozhodně pomoci.

Iva Řehůřková, lektorka www.ivarehurkova.cz

Jednoho dne po práci jsem měl chuť si zahrát s přítelkyní nějakou hru a vzpomněl jsem si na hru od paní Lubasové s názvem Peřina, obejmu tě. Po asi patnácti minutách jsme museli přestat, protože otázkou Co všechno musí druhý v životě zvládat? se při odpovědích z přítelkyně začaly uvolňovat emoce a starosti, které aktuálně řeší a se kterými mě nechtěla zatěžovat, protože ví, že sám ještě řeším nějaká bolestná témata. Bylo krásné si uvědomit, že takto ohleduplně ke mně někdo smýšlí a velice mě to potěšilo. Na druhou stranu musím i já říci, že mi to udělalo dobře, ne to, že je někdo z něčeho smutný a má starosti, ale to, že mi někdo důvěřuje a že můžu někomu pomoct, že i ona mi může říct cokoliv a může se na mě kdykoliv spolehnout, protože vztahem se mění JÁ na MY. Snažil jsem se do ní vcítit, dát jí dostatek prostoru, bezpečí, naděje a podpory. Vím, že pro každého z nás jsou určitá témata nepříjemná a citlivá, ale také už vím, že jediná cesta vede skrz ně. Nikdy nezapomeňme, že naděje umírá poslední.

Hráč Peřiny